cesta

Už se nepamatuju, kdy jsem poprvé vstoupil do krásného krámu Warehouse na Sokolovské, ani nevím jakou láhev jsem si tehdá kupoval; zcela jasně si však pamatuju dvě věci: ostych, který mě svazoval při výběru a komunikaci, a radost z magazinu, který jsem k nákupu dostal a který mě pro příště právě onoho ostychu zbavil:)
Tak jsem se rád do obchodu vracel, rád si četl takřka religiózní texty o rozmanitosti alkoholového světa, objevoval lahodné skvosty, až jsem jednoho dne narazil na článek od Lucy Gargana o haitských Clairinech (WHN 9).
Exotická a divoká vůně tohoto destilátu mi nečekaně asociovala takřka intimní okamžiky s mým bývalým tchánem, kdy jsme na československém pomezí, v prastaré pálenici, hatláma patláma, měnili švestkový kvas na slivovici. 
Právě ona dřina, zažitá při domácí destilaci, dává člověku plnohodnotný, až metafyzický vhled do tvorby a vzniku oné esence, alkoholu, ať už je ze švestek, či cukrové třtiny. (Snad u té třtiny to může být více romantické, neboť tam hrají roli dálky a dobrodružství:) 
Netrvalo dlouhou a do clairinů, stejně tak jako předtím do slivovice, jsem se zamiloval, a z té lásky objevil celý svět rumů destilovaných ze zkvašené šťávy z cukrové třtiny. 
A vytvořil si první názor - slivovice se také pálí rovnou z ovoce a ne z povidel:)